Přišla doba, kdy už nelétali jenom ptáci.

Naučili se to i lidé. A jako by to nestačilo, své vynálezy, kterým říkali „eroplány“, nebo také „letadla“ používali také k bojování. Ti, kteří létali, házeli z výšky bomby, ti dole se je zase snažili ze vzduchu sestřelit.

Byla to strašná doba. Už druhá válka, která zasáhla celý svět. A do Kyjovic přišli na jejím začátku Němci a chtěli je i se zbytkem Čech, Moravy a Slezska připojit k Německu, které mělo ovládnout celý svět. Ale ten svět se spojil a útočníky porazil a vrátil do jejich vlastní země.

Ani nám, lesním tvorům, se v té době nežilo dobře. Lidé měli hlad a ze zoufalství se vydávali do lesů a do polí a hledali cokoli, co mohlo utišit jejich hlad.

Jednoho dne, kdy jsem se snažil uprchnout před nebezpečím a utíkal jsem před lidmi přes louku, se obloha naplnila strašným hlukem. Ten vydávaly létací stroje, které se honily po obloze. Z jednoho toho stroje stříleli na druhý tak dlouho, až se ten zasažený zřítil na kopci vedle Kyjovic do lesa. Jeho pilot při tom zahynul. Lidé mu pak po mnoha letech postavili nedaleko místa toho neštěstí pomník.