Málokde se v Kyjovicích cítím tak dobře, jako v zámeckém parku. Tak krásné keře a stromy snad ani nerostou v místních lesích, najdou se tady i takové, které nerostou v širokém okolí. Lidé je vždycky udržovali zdravé a krásné, místo těch, které už nechtěly nebo nemohly růst, sadili nové a mladé.

Pamatuji se, jak se v něm procházeli dospělí pořádali tady slavnosti i malé hudební koncerty. Spolu si tady hrály děti místních pánů, sloužících a někdy i lidí z vesnice. Zámecký park byl vždycky chloubou kyjovického hraběte. A i pro zvířata a ptáky to bylo velké dobrodiní. Když náhodou některý z nich zabloudil do blízkosti zámku, nemusel se ničeho obávat – v parku se totiž nelovilo.